Historie tai chi je nádhernou směsí legend, filozofie a faktů

Stručně: odkud pochází tai chi?

Tai chi (taijiquan, tchaj-ťi-čchüan) vzniklo v Číně. Historicky doložený původ vede do vesnice Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) v provincii Henan v 17. století, k rodu Chen a jeho zakladateli Chen Wangtingovi. Starší příběh o taoistickém mnichovi Čang San-fengovi z hor Wudang je legenda. Z rodu Chen se v 19. století vyvinuly styly Yang, Wu (Hao), Wu a Sun. Ve 20. století se tai chi rozšířilo do světa jako zdravotní cvičení a v roce 2020 bylo zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Historie tai chi je směsí legend, filozofie a doložených faktů. Ráno se v čínských parcích scházejí stovky lidí, kteří pomalu a plynule cvičí sestavy tai chi. Někdo v něm vidí sport, jiný bojové umění, další meditaci v pohybu nebo „čínskou jógu“. Abychom pochopili, čím tai chi je dnes, musíme rozlišit, co je legenda a co historie.

Tai chi, Taiji (太极拳), taijiquan, tchaj-ťi: je to totéž?

Ano. Ať hledáte cvičení taiji, lekce taiči, trénink taijiquan, výuku tai-chi-chuan, kurz tajči nebo tchaj-ťi, jde vždy o totéž cvičení. Názvy se liší jen přepisem čínského 太极拳. Rozdíly vznikly tím, že každý jazyk a každá přepisová soustava zapisuje čínštinu jinak.

太极拳 – původní zápis v čínských znacích.

Taijiquan – pinyin, oficiální přepis Čínské lidové republiky. Používá se v odborné literatuře a v Číně.

Taiji – zkrácený pinyin, běžný ve sportovních a odborných textech.

Tai chi chuan / tai chi – starší anglický přepis Wade-Giles. Nejběžnější podoba v angličtině i v Česku.

Tchaj-ťi-čchüan / tchaj-ťi – česká sinologická transkripce, kterou používá česká odborná literatura.

Taiči, tajči, tai-chi – lidové zkomoleniny, které se objevují ve vyhledávání a v hovorové řeči.

Doslova znamená tai ji „nejvyšší krajnost“ nebo „velký pól“ – filozofický pojem pro jednotu protikladů jin a jang. Slovo quan (čchüan) znamená „pěst“, tedy bojové umění. Taijiquan je tedy „pěstní umění velkého pólu“.

Tai chi se často zaměňuje s čchi-kungem (qigong). Čchi-kung je širší skupina zdravotních dechových a pohybových cvičení. Tai chi z ní čerpá, ale má vlastní sestavy (formy) a bojový původ.

Filozofické kořeny: taoismus, jin a jang

Tai chi vychází z čínské filozofie, především z taoismu a z teorie jin a jang. Taoismus je přes 2000 let stará filozofická a náboženská tradice, za jejíhož zakladatele se tradičně považuje Lao-c’, autor díla Tao-te-ťing. Pojem taiji se poprvé objevuje v komentářích ke Knize proměn (I-ťing).

Pro pohyb z toho plynou tři praktické principy:

• Střídání protikladů – napětí a uvolnění, nádech a výdech, přenos váhy z jedné nohy na druhou.

• Měkkost přemáhá tvrdost – pohyb bez zbytečné svalové síly, s důrazem na koordinaci.

• Plynulost – žádné trhané pohyby, jedna pozice přechází do druhé.

Starší kořeny má i čínská tradice zdravotních cvičení daoyin (tao-jin), doložená už na hedvábném svitku z Ma-wang-tuej z 2. století př. n. l. Dnešní věda tyto principy popisuje jinými slovy: řízení přenosu váhy, nitrobřišní tlak, rotace páteře a koordinace dechu s pohybem.

Yang taijiquan: Jang Lu-čchan a kořeny Jang tai chi

Prvním člověkem mimo rod, kterému Chenové své umění svěřili, byl Yang Luchan (Jang Lu-čchan, 1799–1872). Ve vesnici strávil podle tradice téměř dvě desetiletí jako žák mistra Chen Changxinga v Čchen-ťia-kou.

Kolem poloviny 19. století Yang Luchan vyučoval v Pekingu, mimo jiné příslušníky císařské gardy a šlechty. Získal přezdívku „Yang Nepřemožitelný“. Jeho syn a vnuk – Yang Banhou a Yang Chengfu (1883–1936) – sestavu postupně zjemnili: zpomalili ji, ubrali skoky a výbušné údery a sjednotili tempo.

Tím vznikl Yang tai chi (Jang tai chi). Ze všech rodinných stylů má dnes zdaleka nejvíc cvičenců. Pomalé, rovnoměrné pohyby jej předurčily k tomu, aby se stal cvičením pro zdraví a pro všechny věkové kategorie.

Kořeny Jang tai chi a dalších stylů

Čínská asociace wushu uznává pět rodinných stylů tai chi. Všechny vycházejí přímo nebo nepřímo z rodu Chen.

Chen taijiquan

Zakladatel Chen Wangting, 17. století. Spirálové pohyby, střídání pomalého a rychlého tempa, výbušné údery a nízké postoje.

Yang taijiquan (Jang tai chi)

Zakladatel Yang Luchan, 19. století. Velké, otevřené a rovnoměrně pomalé pohyby. Nejrozšířenější styl, ideální pro zdravotní cvičení.

Wu (Hao) taijiquan

Zakladatel Wu Yuxiang, později Hao Weizhen, 19. století. Malé, kompaktní pohyby, vzpřímený postoj a důraz na vnitřní práci.

Wu taijiquan (styl Wu Jianquana)

Zakladatelé Wu Quanyou a jeho syn Wu Jianquan, přelom 19. a 20. století. Předklonění v jedné linii („šikmý vzpřímený postoj“), paralelní práce nohou a menší kruhy.

Dva styly Wu se v češtině snadno zaměňují. V čínštině se píší jinými znaky (武 a 吳) a jde o odlišné školy. 

Sun taijiquan

Zakladatel Sun Lutang, počátek 20. století. Vyšší postoje, „následný krok“ (zadní noha dokročí) a prvky stylů xingyi a bagua.

Další méně známé styly tai chi

Kromě pěti hlavních stylů existují odnože, které u nás nejsou tak známé: Zhaobao (Čao-pao), Li, Fu, Wudang tai chi, Bílý jeřáb, styl Joe Lok nebo moderní Infinite tai chi Jasona Chana. Ve 20. století navíc vznikly zjednodušené a soutěžní sestavy, o kterých píšeme níže.

20. století: z bojového umění cvičením pro zdraví

Ve 20. století se tai chi proměnilo z rodinného bojového umění v masové zdravotní cvičení. Klíčové byly tři kroky:

• Otevření veřejnosti (1910–1930). Mistři jako Yang Chengfu a Sun Lutang začali vyučovat veřejně a vydávat knihy. Tai chi se dostalo do Šanghaje, Nankingu a dalších měst.

• Standardizace (1956). Čínský státní výbor pro tělesnou kulturu sestavil zjednodušenou 24krokovou sestavu (Peking forma) na základě stylu Yang. Je krátká, naučitelná za několik měsíců a dodnes je nejcvičenější sestavou na světě.

• Šíření na Západ (od 60. let). Čínští mistři jako Cheng Man-ching otevřeli školy v USA a Evropě. Tai chi se stalo součástí rehabilitace, fyzioterapie a prevence pádů.

V prosinci 2020 zapsalo UNESCO taijiquan na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Každou poslední sobotu v dubnu se navíc slaví Světový den tai chi a čchi-kungu.

V 80. letech 20. století (v tehdejším socialistickém Československu) bylo cvičení Tai Chi (Tchaj-ťi čchüan) v naprostých počátcích a pro širší veřejnost představovalo v podstatě neznámý pojem. Oficiálně nebylo možné založit soukromou školu nebo klub Tai Chi. Pokud se toto umění praktikovalo, pak většinou v tělovýchovných jednotách (TJ).

V Česku se tai chi začalo šířit hlavně po roce 1989.  Dnes se tai chi cvičí v klubech po celé ČR, prvky tai chi jsou běžně zařazovány do wellness a léčebných programů v českých lázních. Tai chi pro seniory nachází své pevné místo v domovech pro seniory jako efektivní forma zdravotního cvičení. A také odborní fyzioterapeuti při něm spojují postupy západní rehabilitace s osvědčenými koncepty plynulosti pohybu, posturální stability a správného dechu. 

Časová osa historie tai chi

6.–4. století př. n. l. – vzniká taoismus a dílo Tao-te-ťing, připisované Lao-c’ovi.

2. století př. n. l. – svitek daoyin z Ma-wang-tuej, nejstarší vyobrazení zdravotních cvičení.

13.–14. století – období, do kterého legenda klade Čang San-fenga a hory Wudang.

17. století – Chen Wangting tvoří Chen taijiquan ve vesnici Čchen-ťia-kou.

19. století – Yang Luchan přináší tai chi do Pekingu, vznikají styly Yang a Wu (Hao).

Přelom 19. a 20. století – vznikají styly Wu (Wu Jianquan) a Sun.

30. léta 20. století – historik Tang Hao zpochybňuje legendu o Čang San-fengovi.

1956 – vzniká zjednodušená 24kroková sestava.

Od 60. let – tai chi se šíří do USA a Evropy.

Po roce 1989 – rozvoj tai chi v Česku.

2020 – zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Co o tai chi říká moderní věda

Historie tai chi nekončí legendami. Dnes jde o jedno z nejlépe prozkoumaných pohybových cvičení pro seniory, zejména v oblasti rovnováhy a prevence pádů.

SENIOŘI

Nejsilnější důkaz přinesla randomizovaná studie v časopise JAMA Internal Medicine (Li a kol., 2018). Zahrnovala 670 lidí starších 70 let s vysokým rizikem pádu, kteří cvičili 2× týdně 60 minut po dobu 24 týdnů. Skupina s upraveným tai chi měla o 58 % méně pádů než skupina s protahováním a o 31 % méně než skupina s kombinovaným cvičením na sílu, rovnováhu a pružnost. Zdroj: JAMA Network

Z pohledu biomechaniky tai chi trénuje to, co starší lidé ztrácejí nejdříve: kontrolovaný přenos váhy, stoj na jedné noze, rotaci trupu a koordinaci dechu s pohybem. Proto jej dnes doporučují fyzioterapeuti i geriatři, ne kvůli energii čchi, ale kvůli měřitelným změnám v rovnováze a stabilitě.

LIDÉ SE SEDAVOU PRACÍ

Moderní klinické studie potvrzují, že Tai chi u lidí se sedavým zaměstnáním prokazatelně zmírňuje chronické bolesti bederní páteře (CLBP) a kompenzuje svalové dysbalance vzniklé dlouhodobým sezením. Cvičení efektivně zlepšuje nervosvalovou koordinaci, posiluje hluboký stabilizační systém (core) a pomáhá obnovit přirozenou posturální stabilitu zad i pánve. 

Zároveň slouží jako funkční prevence u dříve zcela neaktivních osob snižuje stresovou zátěž, upravuje krevní tlak a prokazatelně zvyšuje aerobní kapacitu. Vědecké intervence zaměřené přímo na pracovníky v kancelářích navíc potvrzují, že pravidelné cvičení Tai chi účinně zlepšuje jak jejich celkovou fyzickou zdatnost, tak i psychickou odolnost vůči pracovnímu tlaku. 

Klinické a vědecké důkazy (odkazy na studie):

• Účinky na chronickou bolest zad a posturální kontrolu: The effect and mechanism of traditional Chinese exercise for chronic low back pain

• Využití v prevenci, vliv na tlak a aerobní kapacitu u sedavých osob: Tai Chi Chuan in Medicine and Health Promotion

• Studie zaměřená na úředníky se sedavým zaměstnáním: Feasibility of a Tai Chi with Thera-Band Training Program in older sedentary office workers

Časté otázky o historii tai chi

Kdo vymyslel tai chi? Historicky doloženým tvůrcem je Chen Wangting z vesnice Čchen-ťia-kou v provincii Henan (17. století). Taoistický mnich Čang San-feng je postava z legendy.

Jak staré je tai chi? Samotné tai chi je staré zhruba 350–400 let. Jeho filozofické kořeny v taoismu a ve cvičeních daoyin jsou však přes 2000 let staré.

Je tai chi bojové umění? Původně ano – taijiquan znamená „pěstní umění velkého pólu“. Dnes se ve většině světa cvičí hlavně pro zdraví, rovnováhu a uvolnění.

Jaký je rozdíl mezi tai chi a čchi-kungem? Čchi-kung (qigong) je široká skupina zdravotních dechových a pohybových cvičení. Tai chi je konkrétní systém s pevnými sestavami a bojovým původem.

Který styl tai chi je nejrozšířenější? Styl Yang, a především zjednodušená 24kroková sestava z roku 1956.

Je tai chi vhodné pro seniory? Ano. Randomizovaná studie z roku 2018 ukázala u lidí nad 70 let o 58 % méně pádů oproti protahování.

O autorovi: Marcel Malec má akreditaci MŠMT ve zdravotní tělesné výchově, certifikace DNS (Dynamická neuromuskulární stabilizace) Level 1 a 2 + složení testu z DNS z Pražské školy rehabilitace prof. Pavla Koláře. Má specializační kurz rovnováhy a prevence pádů. 

Vedl pohybové programy pro pacienty s epilepsií ve fakultní nemocnici ve spolupráci s EPI-SME, vedl tai chi pro nevidomé a slabozraké v organizaci Kafira, pro klienty s duševním onemocněním vedl zdravotní tréninky tai chi a čchi kung v Mens Sana Ostrava, vedl workshop tai chi a čchi kung v Centru pro rodinu a sociální péči nebo vystupoval v Českém rozhlase s tématem cvičení a senioři.